Pokud svým konáním mohu alespoň malinko ovlivnit budoucnost a přivést lidi k demokratickým myšlenkám, stojí to za to.
Jak jste letos oslavil 17. listopad?
Zapálil jsem svíčku u pomníku Karla Kryla u Ostravského rozhlasu a poslal jsem fotku do skupiny jeho příznivců. Jinak jsem trávil čas s rodinou.
Jaká byla Vaše první akce, co jste v Ostravě pořádal? Jaké byly Vaše začátky?
Už na gymplu jsem začal hrát na kytaru a škola, na které jsem studoval, byla kulturně založená, takže tam bylo tohoto vyžití hodně. Díky škole jsem mohl hrát na polských dnech v Ostravě, na pravidelném Vánočním koncertě nebo jsem chodil hrát na různá básnická čtení.
Ostravu vnímám jako poměrně kulturní město. Možnosti vystupování jsou tu velice podobné jako v Praze a umělců si tu víc váží. Vzhledem k tomu, že jsem v Praze studoval, tak mám srovnání. V Ostravě je snazší se dostat do programu, Praha je přesycená a podle mě jí škodí, že se tam točí moc peněz. Rád bych zmínil akce Open Mic, které se konají jak v Ostravě, tak v Praze a jsou přístupnější písničkářům. I když na ten pražský Open Mic pořadatelé tlačili zahraniční umělce, kteří mě moc nebavili. Radši poslouchám české věci. Pro mě v tomto ohledu bylo nejtěžší naučit se vystupovat. Ale to nejde jinak než prostě hrát a hrát a hrát. Člověk pak zjistí, co funguje, v čem se cítí dobře a naopak do čeho by se tlačit neměl.
Co vás motivuje pokračovat ve své práci? Věnovat čas právě tomuto?
Tou motivací jsou 2 roviny. Zaprvé, pokud tím mohu alespoň malinko ovlivnit budoucnost a přivést lidi k demokratickým myšlenkám, stojí to za to. Chci mít děti a byl bych rád, kdyby žily ve společnosti, kde se jim nestane to, že otevřou pusu a někdo je za to zavře.
Druhá věc je takové vnitřní pnutí. Jsem trenér sportu a učitel na základce a všechny tyto věci dělám rád. A jsem přesvědčen, že pokud je dělám rád a mám z toho dobrý pocit, tak to má smysl. Že se to neztratí. Cítím, že je to ode mě chtěno “nějakým proudem života”, i když to zní dost esotericky. Když mě někdy napadne napsat píseň a mám ji za dva dny hotovou, tak mám pocit, že v tu chvíli to nepíšu úplně já, ale že je mi “dáno” ji napsat.
Co pro Vás znamená pojem demokracie a co jsou podle Vás její pozitivní a negativní stránky?
Demokracie znamená, že každý má šanci říct svůj názor a že společnost se řídí názorem většiny. Největší slabinou demokracie je, jak už říkal Václav Havel – “ten, kdo to s ní myslí poctivě, tak pro toho je vládnout v demokracii neskutečně složité a kdo to s demokracií poctivě nemyslí, tak pro toho je snadné ji zneužít a chopit se moci.” Dalším úskalím je, když o některých věcech nerozhodují odborníci. To výsledné rozhodnutí může být špatné. Nicméně je to daň za demokracii, kterou stojí za to zaplatit. Kdybychom v životě nemohli dělat chyby, tak by to bylo o ničem. Ani evoluce by nemohla probíhat, kdyby nebyly chyby a slepé uličky.
Většina členů platformy FS oslavuje 17. listopad kulturními akcemi. Jak spolu podle Vás souvisí svoboda a kreativita?
Myslím si, že svoboda a demokracie umožňuje kreativitě, aby se projevila. Ale nemyslím si, že by nesvobodná společnost kreativitu ztrácela. Mnoho umělců za dob totality bylo neskutečně kreativních. Totalita a absurdno je motivovalo a inspirovalo k tvorbě. Jsou to pojmy, které spolu souvisí, ale neznamenají totéž.
Co by měl každý udělat pro to, aby se občanská společnost posouvala? / abychom se měli lépe?
Poslouchat svůj vnitřní hlas více než média. Naslouchat více sám sobě a svému srdci než tomu, co říkají politické strany a lidé, kteří mají moc. Mít trochu menší úctu k autoritám. Každý si sám musí stanovit, co to pro něho znamená.
Vnímáte nějaký posun ve společnosti za posledních 30 let? Co byste za těch 31. let od sametové revoluce udělali jinak?
Z hlediska osobního života bych určitě udělal spoustu věcí jinak, kdybych věděl to, co vím dnes. Co se týče společnosti, kdybych byl starší a byl v té době u moci, tak bych určitě udělal věci jinak. Nejvíc bych ale nedopustil, aby se lidé u moci vysmívali právu. Ve chvíli, kdy někdo krade, má být potrestaný, stejně, jako když překračuje zákon, ať už je to politik nebo podnikatel blízký politikovi. Z minulého režimu si spousta lidí, a v našem kraji je to nemalý počet, přineslo křivdy, které se jim staly a byly v té době třeba protizákonné. Myslím si, že retrospektivně by měli být i tito lidé alespoň symbolicky odsouzení. Je to jako u dětí a šikany. Ve chvíli, kdy necháte, aby jim to prošlo, začne situaci třída přijímat jako normu. A to samé se děje ve společnosti. Pokud jsme nepotrestali zločiny komunismu, a tím nemyslím malé věci, ale myslím například soudce, kteří odsoudili někoho protiprávně i na tehdejší zákony. Šlo o vykonstruované procesy a v rámci tehdejších zákonů byly protiprávní. Tito lidé mají být zavřeni, protože jinak si ostatní budou myslet, že je to v pořádku. V Luhačovicích je ředitelka, která učí děti o tom, že bylo správné odsoudit Miladu Horákovou.
Festival svobody má za cíl sdružovat všechny jedince a iniciativy, kteří slaví 17. listopad. Vidíte ve spojování nějaký smysl?
Myslím si, že propojování je dobré. Festival svobody by měl být i platformou k nějaké svobodné diskuzi, kde by se měly střetávat rozdílné názory. Stejně jako vy mi umožníte říkat své názory v rozhovoru, měl by v rámci této platformy dostat prostor i někdo s opačným názorem. Aby se lidé mohli svobodně dostat k různým názorům. V tom vidím velký přínos, spojování lidí s rozdílnými názory a postoji, výměna zkušeností.
Autor: Barbora Luczy
Foto: Maria Michopulu