Stanislav Čaban, Brno

V Čechách lidem ještě není vlastní, že by se měli podílet na tom, co se kolem nich děje. Že by se měli zapojovat ať už na lokálních nebo krajských úrovních. A já jsem rád, že to dělat můžu, protože chci.”

Stanislav Čaban, 27 let, student, Brněnský sedmnáctý

Proč je pro Vás důležité slavit v Brně 17. listopad?

17. listopad by se měl slavit všude po republice, protože díky tomuto dni jsme se mohli narodit a vyrůst ve svobodné zemi.

My, co pořádáme oslavy v Brně, jsme z různých částí republiky a v Brně studujeme. Před čtyřmi lety jsme si uvědomili, že je tristní, že v druhém největším městě v České republice se 17. listopad, krom nahodilých akcí, nijak pořádně neslaví a univerzity vypravují autobusy se studenty do Prahy. Zároveň jsme si všimli, že i v některých menších městech se pořádají vzpomínkové akce. A tak jsme se rozhodli, že to tak v Brně nemůžeme nechat, jsme přeci studentské město a studenti hráli v revoluci důležitou roli!

Jak to vidíte letos?

Vzhledem k situaci jsme přesunuli 90 % aktivit do online režimu. Je ale možné, že se situace zhorší natolik, že bude muset být online úplně všechno. Připravujeme bohatý program na web. Hlavním bodem bude asi tříhodinové vysílání Studia Brněnský 17, v rámci kterého proběhnou interview a debaty. Nabídneme i kulturní vsuvky a hlavně se pokusíme vytvořit nějakou interaktivní formu, kterou bychom zapojili diváky.

Vedle online panelu zveřejníme na našich webových stránkách stručný archiv brněnských událostí a zásadních osobností roku 1989. Spoléháme na to, že v letošním roce budou lidé trávit více času na internetu a dohledávat si informace o tom, jak to v roce 89 v Brně bylo. Zároveň chceme návštěvníkům našeho webu zprostředkovat filmy, hudbu a další umění, které se k Sametové revoluci váže.

Pokud nám to situace dovolí, uděláme na náměstí Svobody panelovou výstavu a také proběhne kladení věnců a zapalování svíček. Za dodržení bezpečnostních opatření.

Vnímáte, za ty roky, co oslavy pořádáte, že se situace v Brně mění? Má k nim město vstřícnější postoj a podporuje Vás?

Musím říct, že máme štěstí. Brno, respektive městská část Brno – Střed, se kterou jsme ve velmi těsném kontaktu, k nám byla od samého začátku velmi vstřícná. Ani při loňském výročí neorganizovalo město své oslavy k vlastnímu zviditelnění, ale ozvali se nám a maximálně Brněnský sedmnáctý podpořili. Zároveň by první ročník nevznikl bez vydatné pomoci Divadelní fakulty JAMU, kde studuju, a jejího děkana.

V Brně se na Svoboďáku stavěl tradičně 17.11. vánoční strom, to se kvůli nám posunulo. A to je správné! Přeci nesmíme tenhle svátek zaplácnout předčasným příchodem Vánoc.

A co občané Brna?

Obyvatelé Brna si na akci zvykají a chodí. Návštěvnost na Brněnském sedmnáctém se každoročně zvyšuje – první rok jsme měli 2 tisíce účastníků, druhý rok 4 a loni celkem 8 tisíc.

Pro nás je nejkrásnější to, že jsme akci ze začátku cílili primárně na studenty, kterých je ve městě spousta, aby nezapomněli a uvědomili si, že se tady v historii dělo něco, co my jsme sice nezažili, ale sklízíme z toho krásné následky, které nám revoluce přinesla. Ale ve finále přišli lidé napříč všemi věkovými kategoriemi, od mládeže po seniory.

V organizačním týmu jste všichni studenti. Co Vás motivuje k tomu trávit čas přípravami oslav 17. listopadu v Brně?

Už během prvního ročníku se nám podařilo dát dokupy skupinu studentů složenou ze zástupců všech šesti brněnských univerzit. Většina z nás v organizaci festivalu pokračovala dál a ve chvíli, kdy z různých důvodů musel někdo tým opustit – ať už kvůli ukončení studia či upřednostnění jiných zájmů – zasadil se dotyčný o to, aby za sebe našel na své univerzitě adekvátního nástupce, kterého zajímá občanská společnost a chce se ve svém volném čase věnovat jejímu rozvoji.

Mnohokrát jsme řešili variantu na kolik se profesionalizovat, jelikož několik členů našeho týmu se pořádáním kulturních eventů profesně živí. Ale zatím se držíme konceptu, kdy to všichni studenti dělají navíc ve svém volném čase a “nic za to nemají”. Berou to jako vyjádření vděku lidem, kteří se v listopadu 89 o demokracii zasadili. Je to to málo, čím můžeme přispět k posilování občanské společnosti.

Co pro Vás osobně znamená svoboda?

Podstaty svobody byly už leckde vystihnuté a pak se je každý snaží buď parafrázovat, aby byl originální, nebo se musí přidat k něčemu, co už bylo řečeno. Nebudu na tom jinak. Pro mě svoboda znamená to, za co se bojovalo – za to, že můžu vyjádřit svůj názor jakoukoliv cestou. Ať už právě tím, že svolám nějaké shromáždění nebo uspořádám kulturní akci jakéhokoliv typu a nikdo mi neříká, jak by měla vypadat. A svoboda pohybu! Zrovna já patřím mezi velmi nadšené cestovatele.

Svoboda je důležitá i v tom, že je tady politická pluralita. V každých volbách si můžeme vybrat z několika subjektů a jakmile nás někdo zklame, nemusíme mu dát další šanci. Svoboda je pro mě spojena i s tím, že se mohu z vlastní iniciativy zapojovat do ovlivňování chodu společnosti. Mohu se připojit ke skupinám lidí, které chtějí něco změnit a chtějí se podílet na jejím budování. A to si ne každý uvědomuje. Demokracie se sama neudělá a nebude se sama udržovat. Je zodpovědností jedince.

Znám spoustu lidí, co jsou za 30 let vývoje naší republiky naštvaní, že “pro tohle klíčema necinkali”. Mnoho takových lidí velmi brzy rezignovalo a nemělo chuť nebo sílu něco víc během těch 30 let udělat. V Čechách lidem ještě není vlastní, že by se měli podílet na tom, co se kolem nich děje. Že by se měli zapojovat ať už na lokálních nebo krajských úrovních. A já jsem rád, že to dělat můžu, protože chci a nikdo mi v tom nebrání.

Současná společenská situace se velmi turbulentně mění. Kde vidíte naši zemi v horizontu několika let?

V tomhle ohledu mám velmi rozporuplné pocity. Na jednu stranu je pro mě šokující a alarmující, koho lidé v České republice pořád volí, jaké strany nám už několik let vládnou a jaké popularity se těší strany i extremistické.

Na stranu druhou vidíme, že se aktivní občanská společnost rozhýbává. Vím, že jsou kolem mě desítky mladých lidí, kteří se snaží něco dělat a aktivizovat své okolí. Akorát jejich hlas ještě není dostatečně slyšet. Ještě jsme nepřišli na to, jak máme tu naší energii a chuť něco měnit dostatečně přetavit do toho, aby se něco doopravdy dělo. Ale věřím, že v horizontu pár let na to přijdeme.

Mám ohromnou radost, když vidím, že se lidé zapojují do politiky, nebo i do jiných samospráv, třeba akademických. Jsem také rád, že se v menších obcích, na školách a jinde zakládají různé spolky, které si vytyčují třeba jen malé cíle. Že vznikají skupiny, které chtějí něco oživit, zkrášlit, rozhýbat, ovlivnit, chtějí vdechnout starým místům nový život. Mladí lidé si také hodně berou za téma ekologii, zajímají se o to, jak žijí. To jsou všechno skvělé věci, kterým moc fandím. Ale tak jako tak platí a bude platit, že v politice se budou dělat ta zásadní rozhodnutí. Proto plně podporuji, aby lidé z neziskových a dobrovolnických organizací, vcházeli do politiky, protože kde jinde by měl člověk přičichnout zájmu o veřejné dění. To jsou logicky líhně mladých politiků.

Jsme rádi, že jste součástí Festivalu svobody! Co to znamená pro vás?

U nás je to ošemetné, jelikož nejsme ani Praha ani nějaké menší město, které třeba nemá zkušenost s pořádáním akcí nebo neví, kde sehnat finance. V našem týmu se několik lidí event managementem živí, takže my tu základní podporu Festivalu svobody až tak neoceníme. Nicméně smysl propojování se s dalšími členy platformy probíráme a plánujeme spolupráci do budoucna posunout, aby z toho těžily obě strany.

Autor: Barbora Luczy

Foto: Maria Michopulu